Mladík se zpovídá z desítek výhružných hovorů. Byla to legrace, hájí se

Některé anonymní telefonáty doprovázely i hrozby islámským terorismem, arménskou islámskou teroristickou organizací a výkřiky Alláhu akbar. V některých případech hovory doprovázela znělka Islámského státu, zvuky střelby anebo tikání bomby.

„Na linku oddělení Policie ČR v Benediktské ulici volal, že má v batohu 20 kilo plastické trhaviny a odpálí ji na Staroměstském náměstí, přičemž zemře hodně lidí. Dále na linky oddělení Policie ČR Dejvice, Nové Město a oddělení hlídkové služby Vinohrady ohlásil teroristický útok,“ popsal některé z hrozeb státní zástupce Martin Bílý, jenž obsáhlou žalobu četl přibližně hodinu.

V jednom z žalovaných bodů výhružné volání na policejní linku oznámilo útok na jednu pražskou pizzerii, kde kromě obětí na životech jsou i rukojmí. Houf měl přitom podle obvinění v telefonním hovoru sám sehrát roli jednoho ze zajatců.

Znali se z Chmatákova

„Vtip to není, ale myslel jsem, že to humor je, když to nebudou brát vážně,“ vysvětloval dnes Houf při výslechu. Ten vinu částečně popřel, některé okolnosti vysvětloval jako náhodu anebo nedorozumění. „Kamarád mi řekl, že to chce udělat. Rady jsem mu nedával, on si je vyžadoval,“ řekl obviněný.

Podle jeho verze se druhým mužem seznámil na síti během počítačové hry Chmatákov. Poté následovaly žerty kalibru telefonátů do pizzérií s žádostí o kapesní pizzu. Následovalo volání na různé policejní linky a jejich vzájemné propojování. Podobné kousky druhý mladík prováděl prý i s nemocničními linkami. Volání bylo až 10 denně.

Poté došlo na zmíněné výhrůžky. Čísla si vybírali náhodně. „Zpočátku jsem to bral jako humor,“ dodal Marcel Houf, ten se údajně snažil od společníka distancovat s tím, že by mohl mít velký problém. „Nikdo mě k tomu nenutil, snažil se mě přesvědčit, že je to zábava, že se zasmějeme,“ sdělil k motivaci svého jednání Houf.

Předsedkyně senátu zatím nařídila hlavní líčení na tři dny. Houfovi hrozí až 12 let za mřížemi.

Špinavé hrozby nemocnicím

Například 16. května telefonát na oddělení městské policie směřoval hovor o střelbě a mrtvých na Parukářce. Série hrozeb směřovala i do nemocnic, podle žaloby to bylo z důvodu, že si Houfův společník přečetl webový článek o tom, že zdravotnická zařízení představují pro teroristy „měkké cíle“.

Poté následovala série volání do nemocnic v Praze a Brně, kde hlas v telefonu hrozil těmto zařízením útokem „špinavou“ bombou. Jedna z operátorek na okamžik dokonce kvůli šoku zkolabovala, což mladíci podle žalobce v zachyceném záznamu elektronické komunikace komentovali.

„Lepší než být nervózní z maturity,“ zněl jeden z komentářů mladíků. „Ukonči to, je to jako telenovela,“ napsal Houf. V dalším případě výhrůžky směřovaly i do Českých Budějovic, Brna, Plzně, Rakovníka anebo slovenského Martina. Bomby měly být uložené i ve vlacích mezi Prahou a Plzní či Hradcem Králové.

Hrozba výbuchem směřovala i do Černošické vily Radovana Krejčíře. Po každé hrozbě následovala policejní reakce, prohlídka potenciálně ohrožených lokalit a vlaků. Policisté tak museli například v Lysé nad Labem evakuovat rychlík do Hradce Králové spolu s nádraží. Na místa vyjížděli hasiči i záchranáři.

Některé hrozby doprovázely také žádosti o výpalné v řádu několika tisíc korun. „Požadoval výkupné 100 tisíc korun a 10 gramů marihuany,“ uvedl k jednomu z brněnských případů Martin Bílý. Kromě hrozeb bombou zlomyslné telefonáty hovořily také třeba o útoku puškou Dragunov anebo Kalašnikov AK 47.