PREVENCE KRIMINALITY PROSTŘEDNICTVÍM ENVIRONMENTÁLNÍHO DESIGNU – CPTED

Nový přístup k řešení bezpečnosti a ochrany měkkých cílů veřejných a komerčních budov – CPTED

Ve světě se řada odborníků, sdružujících se v různých organizacích, věnuje problematice CPTED – Prevence kriminality prostřednictvím environmentálního designu. ČR zajišťuje činnost Evropského sekretariátu technické komice 325 při Evropském normalizačním výboru (CEN). V Praze rovněž sídlí a aktivně působí pracovní skupina WG 3, která má na starosti iniciování a rozpracování nových EU standardů pro bezpečnostní design nových budov i rekonstrukce starších. Tyto aktivity jsou podporovány odborem prevence kriminality MV ČR a formálně zajišťovány Českou agenturou pro standardizaci (ČAS).

 

Je třeba zdůraznit, že přes to, že se koncept CPTED řadí především do oblasti prevence kriminality, je vhodné k jeho strategiím přihlédnout i při řešení problémů z pohledu ochrany měkkých cílů.

 

CPTED je sadou bezpečnostních zásad používaných v boji proti kriminalitě a i násilným útokům. Koncept CPTED je založený na přesvědčení, že kriminalita může být ovlivněna správným designem a efektivním používáním člověkem vytvořeného prostředí. Jednoduše řečeno, způsob, jakým jsou komerční a veřejné stavby navrženy a postaveny, může mít velký vliv na míru kriminality spáchané v těchto místech. Správnou aplikací principů CPTED mohou být zařízení bezpečnější a méně náchylná k trestné činnosti i k násilným útokům.

Principy CPTED jsou založeny na předvídání myšlenkových procesů potenciálních pachatelů a na vytváření prostředí, které odrazuje od takového jednání. Koncept CPTED také významně pozitivně ovlivňuje vytváření pocitu bezpečí a spokojenosti zaměstnanců, nájemců, obyvatel, uživatelů zařízení a lokalit.

 

CPTED stojí na 4 základních strategiích, které jsou aplikovatelné jak na novou výstavbu, tak i na historická centra či starší zástavbu:

  1. Přirozený dohled

Celý prostor musí být přehledný, tak aby potenciální pachatelé byli dobře viditelní a rozpoznatelní, stejně tak musí být přehledná všechna místa, kde by se potenciální útočník mohl ukrýt. Výskyt nepřehledných míst, krytů nebo možných skrýší je třeba minimalizovat. Způsoby řešení jsou v udržování dobře přehledných, dobře osvětlených prostor, na které je výhled zvenčí i zevnitř komplexů. V oblasti jsou provedeny takové úpravy a instalovány takové prvky, které znemožňují úkryty a různé skrýše. V prostorách je vhodně navržená i udržovaná zeleň a jsou instalovány takové prvky městského mobiliáře, které ztěžují či znemožňují některé způsoby násilných útoků a jiných trestných činů.

Nezastupitelnou roli zde mají kamerové systémy s nyní již samozřejmými analytickými funkcemi automatického vyhodnocování obrazu. Návštěvníkům prostor je rovněž dobré vhodným způsobem dát najevo, že jsou prostory monitorovány (nemyslím zde GDPR upozornění, ale spíš umístění některých monitorů i například jako součást designového řešení prostor apod.)

 

  1. Přirozená kontrola přístupu

Přirozená kontrola přístupu výrazně omezuje příležitosti k páchání trestné činnosti nebo násilného útoku. Potenciální pachatelé vždy zvažují přístupové, ale i únikové strategie. Cílem je přerušit  a znesnadnit přímý přístup k potenciálnímu cíli a zároveň také ztížit pachatelům únikové trasy.

Princip přirozené kontroly přístupu jednoznačně rozlišuje mezi veřejným a soukromým prostorem. Zahrnuje řadu prvků jako vstupy a výstupy, turnikety, branky, oplocení, osvětlení, přírodní bariéry, krajinné prvky a další prvky pro usměrnění pohybu lidí. Někde je potřeba širokých a přímých vstupů někde naopak jsou vhodnější komplikovanější „bludištní cesty“ k citlivým nebo chráněným místům.

Princip stojí na zřízení hlavního přístupového vstupního bodu, ze kterého, za pomocí různých výše uvedených prvků, přesměrováváme přístup lidí do jednotlivých prostor. Cílem je vyvarovat se i prostor, které můžeme označit jako „předsíně“ nebo dvojité vstupy, kapsy.

Zvláštní kapitolou jsou prvky, které můžeme použít pro ochranu perimetru, kde je potřeba vzít v úvahu faktor odrazení od úmyslu ke vniknutí do objektu, ale i zároveň roli pevné zábrany. Důraz je také kladen na znesnadnění přístupu ke konstrukčním prvkům, jako jsou střechy, terasy, vyšší patra apod.

K řízení přístupu se využívá řada mechanických, ale i elektronických bezpečnostních systémů. Součástí kontroly přístupu je také nasazení kontrolní techniky, která je umístěna viditelně, jako například různé bezpečnostní scannery, detekční rámy, RTG zařízení nebo naopak mohou být umístěny i skrytě (jde především prvky nových bezpečnostních technologií).

Nezanedbatelnou součástí přirozené kontroly přístupu je informační systém, tedy způsob, jakým informujeme uživatele o přístupových cestách.

Stejné principy aplikujeme jak na přístup osob, tak i pro osobní či nákladní dopravu.

 

  1. Teritoriální posílení

Územní nebo teritoriální posílení podporuje společenskou kontrolu na základě vlastního zájmu uživatelů prostor – pocitu vlastnictví nebo přináležení k teritoriu. Povolané osoby (nájemci, návštěvníci, obyvatelé, zaměstnanci apod.) samy mají zájem o kontrolu přístupu a neznámé či podezřelé osoby například nahlásí bezpečnostní službě nebo Policii. V uživatelích zařízení je pěstován pocit „vlastnění“ prostoru či „domovského práva“ a všechny cizí nebo podezřelé osoby jsou v tomto prostředí snadněji identifikovatelné.

Jasně je potřeba vymezit, které prostory jsou soukromé, společné nebo otevřené ostatní veřejnosti a jaké aktivity se na tomto teritoriu realizují, k čemu jsou jednotlivé zóny určeny. Součástí teritoriálního posílení je i časové zónování, tzn. kdy v jakou dobu  jaké aktivity v daných teritoriích zpravidla probíhají. Třetím principem je tzv. trasování, to znamená systém navazujících a přístupových tras pro uživatele jednotlivých funkčních prostor (odkud – kam).

Opět i zde má naprosto nezastupitelnou roli informační systém pro návštěvníky a uživatele, včetně bezpečnostních pokynů pro návštěvníky. Pro rozlišení oprávněných uživatelů při pohybu v jednotlivých teritoriích také využíváme různé způsoby označení či identifikace – pro návštěvníky, hosty, účastníky eventu, rezidenty a podobně.

Využíváme bezpečnostní technologie pro kontrolu pohybu osob v daných teritoriích a v daných časech, kontrolu v přístupových bodech, kamerové systémy, ale i systémy přivolání pomoci v podobě panikových tlačítek, signalizace přivolání pomoci apod.

Velmi důležitá je průběžná údržba všech systémů a teritorií. Dobře udržované prostory vysílají návštěvníkům i potenciálním pachatelům zprávu, že si lidé všimnou co se děje, že jim na dané oblasti záleží. Mezi bezpečnostními odborníky existuje „Teorie rozbitého okna“, ta říká, že jedno rozbité okno přiláká vandaly, aby rozbili další… Vandaly poničená oblast pak více přitahuje potenciální pachatele kriminality. Myslím, že ne nadarmo se říká, že úroveň prostředí nejen vede návštěvníky k žádoucímu chování, ale i své uživatele vychovává.

 

  1. Plášťová ochrana

Znamená vybudování takového zabezpečení, aby bylo obtížné do prostor budov násilně vstoupit. Jedná se o odolné zámkové systémy, uchycení oken a dveří, ochranné okenní fólie a další mechanické i elektronické prvky bezpečnostních systémů, včetně různých bariér, které odolávají pronikání útočníků a pachatelů.

 

Autor textu: Veronika Fáberová

 

Dotazy Vám ráda zodpoví paní Veronika Fáberová,