Policajt do každé firmy

Policajt do každé firmy

18.8.2016    Ekonom    str. 12    Téma čísla

TOMÁŠ PERGLER

Chrání majetky miliardářů a bojují za ně v informační válce

 

Proč podnikatelské skupiny loví mezi důstojníky elitních policejních útvarů a zpravodajských služeb?

 

Není nadto mít ve firmě svého policajta, říká si patrně nejeden český miliardář.

Skupiny jako Agrofert, PPF, Agel nebo Penta zaměstnávají bývalé důstojníky speciálních útvarů nebo zpravodajských služeb. Oficiální zadání většinou zní: postarat se o bezpečnost v podniku.

Tento úkol v sobě nezahrnuje jen ostrahu objektů, kontrolu hasičských přístrojů, pátrání po zlodějích mezi zaměstnanci či v poslední době stále skloňovanější ochranu firemních dat a sítí. Práce vysloužilých policistů se nezaměřuje jen dovnitř firem, ale i směrem ven. Příliš se o tom nehovoří, ale obvykle k ní patří i takzvaná business intelligence, tedy získávání informací v konkurenčním boji.

Někdy ono získávání přerůstá až za hranu zákona.

Nedávný odchod bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty od policie i zkušenosti jeho exkolegů, kteří opustili sbor už dříve, potvrzují, že přechod do nového zaměstnání nebývá zrovna jednoduchý. Jsou tedy bývalí vyšetřovatelé a operativci elitních policejních jednotek a tajných služeb těmi správnými lidmi? A nabízejí se i další otázky. Třeba, nakolik jsou pro velkopodnikatele prvořadé jejich kontakty a informace o konkrétních případech?

Manažeři se zkušeností v bezpečnostních sborech se většinou nechtějí bavit o své minulosti ani o svých případných úspěších ve světě byznysu. Týdeníku Ekonom se přesto podařilo do této uzavřené komunity proniknout a zmapovat její zastoupení ve velkých soukromých i státem vlastněných firmách. Část bývalých policistů se na podmínky velkého byznysu adaptovala velmi dobře. Když Libor Vrba před pěti a půl lety opouštěl vedení protikorupčního útvaru (ÚOKFK) a současně odcházel od policie, nesl si s sebou cejch spojence bývalého ministra vnitra za ODS Ivana Langera a zametače kauz. V posledních měsících svého dvouletého působení v ředitelské funkci bojoval s kritikou nového ministra Radka Johna z Věcí veřejných. Ten Vrbovi vyčítal, že za jeho působení útvar nevyřešil žádný velký případ.

Spekulace o Vrbových kontaktech s bývalou starší gardou občanských demokratů zesílily, když vyšlo najevo, že nastoupil do zdravotnické skupiny Agel miliardáře Tomáše Chrenka. Pro něj totiž pracoval i Martin Barták, někdejší ministr obrany, kterého policisté ještě pod Vrbovým vedením vyšetřovali z ovlivňování dodávky automobilů Tatra pro českou armádu. „Odcházel jsem s nálepkou zkorumpovaného policajta, který něco udělal – ale nikdo nedokázal říct co vlastně,“ vzpomíná Vrba. Nabídku z Agelu prý dostal z představenstva, předtím byl tři měsíce na pracovním úřadě. „Ty lidi jsem předtím nikdy v životě neviděl,“ tvrdí.

S odstupem času Vrbovi nelze upřít, že zvládl přechod ze specifického policejního prostředí a prosadil se v byznysu. Ve skupině nejdřív vedl vzdělávací institut, kde měl na starosti školení zaměstnanců. Za půl roku se stal provozním ředitelem a členem představenstva. V současnosti sedí v dozorčí radě Agelu.

„Jsou to neustálá jednání s lidmi. Rozhodně tahle práce není postavená na tom, že jste závislý na informacích, které máte ještě z policejní doby, a že s nimi nějak hauzírujete,“ popírá Vrba, že by si ho miliardář Chrenek držel právě kvůli jeho policejní minulosti. „V takhle velké firmě nedostane člověk nic zadarmo. Jít do soukromé firmy byl pro mě obrovský přechod, vše bylo naprosto odlišné,“ dodává.

Podobným kariérním vzestupem jako Vrba se mohou pochlubit také někteří další expolicisté nebo bývalí zpravodajci. Například Petr Brychta, který zastřešuje bezpečnost aktiv ve finanční skupině Penta, sedí už desátým rokem v představenstvu Aera Vodochody a zastupoval nebo zastupuje zájmy vlastníka také v dalších společnostech. V bezpečnostních složkách měl přitom zaděláno na slušnou kariéru. Začínal jako inspektor, pak se stal vyšetřovatelem na hospodářské kriminálce a nakonec pracoval na Inspekci ministra vnitra, předchůdkyni nynější GIBS.

Ještě výš než Brychta, až na pozici generálního ředitele, vystoupal Zdeněk Kaplan. Někdejší analytik v Bezpečnostní informační službě (BIS) z okruhu jejího bývalého šéfa Stanislava Devátého platil už v 90. letech za odborníka na slovo vzatého v informačních technologiích.

„Z dnešního pohledu byla úroveň výpočetní techniky v té době směšná, ale Kaplan byl určitě člověkem na svém místě,“ řekl Ekonomu jeden z jeho tehdejších kolegů.

V současnosti Kaplan šéfuje společnosti O2 IT Services patřící do skupiny telekomunikačního operátora, kterého ovládá nejbohatší Čech Petr Kellner. V jeho holdingu PPF Kaplan předtím vystřídal několik postů, například v České pojišťovně dělal náměstka pro IT.

Stín policejní uniformy překročili také další, například bývalý vyšetřovatel Milan Špaček, jenž se po odchodu ze sboru zaměřil na interní audit a v posledních dvou letech je místopředsedou představenstva Letiště Praha, nebo Aleš Stluka, který se v čínské skupině CEFC pod vedením exministra obrany Jaroslava Tvrdíka stará nejen o provozní záležitosti, ale uplatňuje i své právnické vzdělání.

Špaček i Stluka se dříve zabývali hospodářskou kriminalitou a zosobňují pravidlo, že lidé s ekonomickými znalostmi se prosazují ve velkých firmách snadněji než například dřívější příslušníci ÚOOZ, který se zaměřoval spíš na násilnou kriminalitu.

Možnosti jen pro policejní špičky Z výčtu bezpečnostních manažerů ve velkých firmách se může zdát, že si policisté dokážou celkem snadno zvyknout na zákonitosti a tempo podnikatelského prostředí.

Pravdou je spíš opak. „Těch špičkových, kteří se opravdu dobře adaptovali, je zhruba 20 v republice,“ odhaduje Veronika Fáberová, jednatelka poradenské společnosti Doverville. Že se jen málokterý policajt dokáže naučit vystupování a způsobu práce v soukromém byznysu, si myslí také konzultant Milan Marek, který přednáší ve Vzdělávacím ústavu pro bezpečnostní strategie.

Je fakt, že některé podnikatelské skupiny o bývalé policisty nijak zvlášť nestojí (nebo to aspoň tvrdí). „Bývalé příslušníky bezpečnostních sborů rozhodně nelovíme,“ zdůrazňuje mluvčí holdingu EPH Daniel Častvaj. „Ve firmách, které mají uvědomělý přístup k lidským zdrojům, se nesetkávám s tím, že by post bezpečnostního manažera obsadily bývalým policistou,“ říká k tomu Fáberová.

Co taková pozice bezpečnostního manažera nebo ředitele vlastně obnáší? Jejich nositelé o tom buď nechtějí hovořit vůbec, nebo jen velmi obecně. Zpravidla se předpokládá, že zastřeší běžné úlohy jako dodržování různých požárních směrnic, fyzickou ostrahu podnikových areálů, odhalování kriminality zaměstnanců a s tím spojená preventivní opatření. Že pod bezpečnostní ředitele spadá ochrana elektronických sítí firmy před kybernetickými hrozbami, jako například v ČEZ, nebývá úplným pravidlem.

Dá se logicky namítnout, že pro zvládnutí uvedených činností nemusí zaměstnanec projít několika roky práce ve speciálních policejních útvarech nebo zpravodajských službách. Zároveň to potvrzuje skepsi výše citovaných lidí z oboru. Poptávka po bývalých policistech však bezpochyby existuje. O zájmu ze strany neupřesněného velkého byznysmena konec konců hovořil i Robert Šlachta.

Vysvětlení může být jednoduché. „Samozřejmě bývalé policisty nepřijímají proto, aby dokázali systematicky ochránit fabriku, ale spíš kvůli tomu, co mají v hlavě – informace o živých kontroverzních případech, kontakty na kamarády, kteří stále slouží, a samozřejmě obecné znalosti, jak to chodí v trestním řízení,“ říká Marek.

Zkušenost policisty se může hodit každé firmě, která se hojně zapojuje do veřejných zakázek. To skoro automaticky znamená vyšší pravděpodobnost sporů, nebo dokonce trestních stíhání. „Leckdy pak stačí, aby bývalý policajt řekl svůj pohled na věc,“ doplňuje Marek.

Některé skupiny neváhají angažovat hned několik bývalých policejních důstojníků najednou. Chrenkův Agel v minulosti kromě Vrby zlanařil také další jeho dřívější kolegy, letos přešel do Chrenkových služeb někdejší šéf Finančního analytického útvaru ministerstva financí Milan Cícer. Na příkladu Agelu je také zřetelné, že expolicisté nemusejí ve firmě pracovat v jednom uceleném oddělení, ale bývají rozprostření do různých funkcí, kromě bezpečnostních ředitelů například interních auditorů nebo vedoucích správy majetku.

Při výběru konkrétního uchazeče samozřejmě hraje roli oblast, kterou se kandidát v policii či zpravodajské službě zabýval. Zřejmě tak nebylo náhodou, že předchozí bezpečnostní ředitel PPF Tomáš Šarapatka měl v zahraniční rozvědce podle dostupných informací na starosti země bývalého Sovětského svazu. Právě do tohoto prostoru nasměroval Petr Kellner před lety svoji zahraniční expanzi.

V minulosti se mnohokrát diskutovalo o tom, že přetahování zkušených policistů do byznysu může ovlivnit „živé“ případy. Několik měsíců po Vrbovi schytal podobnou kritiku Jiří Veselý, který odešel z funkce náměstka ÚOKFK přímo do Agrofertu Andreje Babiše. „Soukromé subjekty jsou do určité míry soupeřem státní policie. Policista zná bezpečnostní problematiku a de facto jim může dát návod, jak se třeba vyhnout případnému trestnímu řízení,“ řekl tehdy senátor a bývalý ministr vnitra za ČSSD František Bublan. Politici ale žádné řešení, které by přestupy policistů k podnikatelům omezilo, nevymysleli.

Babišovy cenné informace Zaměstnáváním lidí z bezpečnostních složek a používáním informací z vyšetřování je proslulý právě Veselého zaměstnavatel Andrej Babiš. Už v začátcích budování Agrofertu vsadil, podobně jako třeba šéf vytunelovaných harvardských privatizačních fondů Viktor Kožený nebo vlastníci Penty, na propuštěné důstojníky komunistické Státní bezpečnosti. Předsedou dozorčí rady Agrofertu je dosud Libor Široký, v 80. letech pracovník sekce kontrarozvědky StB zaměřené proti spolupracovníkům emigrantů a těsně před sametovou revolucí analytik ve špičce tajné policie. Od poloviny 90. let vystupoval už jako komerční právník v nejužším kruhu kolem Babiše. Na valných hromadách zastupoval například tajemného švýcarského akcionáře O. F. I., díky němuž současný ministr vyjmul Agrofert z majetkové kontroly jeho původní slovenské matky Petrimex.

Je také známo, že Babiš se během své podnikatelské expanze scházel s policisty elitních útvarů a spolupracoval s nimi. Sehnal například svědky pro vyšetřování tunelování Čepra nebo pomohl narafičit past na lobbistu Jacka Spyru, který byl později odsouzen za podvod. Babiš také disponoval informacemi z vyšetřování a nabízel je některým novinářům (například informace o nestandardních prodejích státních pozemků, po čemž v roce 2005 rezignoval ministr zemědělství Petr Zgarba). O pověstných Babišových „složkách“ se hovořilo naposledy před rokem, kdy ministr hrozil poslanci ČSSD Ladislavu Šinclovi, že má nasbírané informace o jeho údajných prohřešcích.

Angažovat náměstka protikorupčního útvaru se Babiš rozhodl v roce 2011, kdy začínal budovat svoje politické hnutí. Současně měla vyrůst i nová bezpečnostní divize pod vedením Veselého. Podle majitele Agrofertu splňoval veškerá kritéria. „Je prověřen NBÚ na stupeň tajné. Jeho odborné znalosti, praxe v bezpečnostní problematice a morální kredit jsou na velmi dobré úrovni,“ řekl tehdy Babiš. Vedle Veselého k sobě přitáhl i další expolicisty – ať už do struktur holdingu, nebo do hnutí ANO. Do Babišova okruhu se řadí i jím vybraní či posvěcení lidé ve státních úřadech či podnicích – například bezpečnostní ředitel Čepra Jiří Novák, šéf Finančního analytického útvaru ministerstva financí Libor Kazda a v neposlední řadě Robert Šlachta, který má namířeno do funkce náměstka ředitele Celní správy.

Veselý často poskytuje rozhovory podnikovému časopisu Agrofertu, který tak nabízí oficiální obrázek o činnosti jeho divize. Magazín pravidelně informuje o odhalených krádežích zaměstnanců nebo nabádá k větší ostražitosti. Nedbalost pracovníků popsal Veselý na loňském případu, kdy jeho podřízení otestovali bdělost vrátného jednoho ze zemědělských podniků Agrofertu, prošli do areálu, univerzálním klíčem nastartovali traktor za více než milion a půl a odjeli s ním bez povšimnutí ven. V aktuálním čísle pak někdejší vyšetřovatel ze severních Čech popisuje, jak jeho divize odhalila třináctičlennou skupinu, která kradla salámy ze skladu a načerno je přeprodávala. Nyní se prý chce zaměřit na užívání drog, protože v několika podnicích našla zásoby marihuany. Někteří zaměstnanci ji kouřili přímo v práci.

Námitky, že se bezpečnostní divize Agrofertu nevěnuje ochraně podniků, ale spíš výpomoci majiteli koncernu v politice, Veselý popírá. Že v divizi pracují bývalí policisté, je podle něj logické. „Kdo jiný než odborník by měl takovou práci dělat,“ uvádí. V jiném, dřívějším rozhovoru nicméně řekl, že záběr divize zahrnuje také „informační podporu byznysu“. Upozornil tím na další druh služeb vedle přenesených kontaktů a zkušeností, který se od lidí s minulostí u policie nebo ve zpravodajství obvykle žádá.

Odborníci zpravidla rozlišují „čistý“ způsob získávání informací v konkurenčním boji, nazývaný business intelligence (v Česku se často nepřesně používá termín competitive intelligence), který zahrnuje i neformální rozhovory, objíždění veletrhů nebo spolupráci s vytipovanými osobami. Ty místo peněz na ruku či na účet vypracovávají pro danou firmu nějakou studii. Špinavější verzí je průmyslová špionáž, do níž patří i nelegální prostředky jako odposlouchávání, sledování, či ještě tvrdší formy jako cílené vykrádání kanceláří nebo automobilů. Možnosti audiovizuálního sledování se v posledních letech znatelně rozšířily díky tomu, že stále dokonalejší a miniaturnější technika se zlevňuje, a tím je přístupnější pro širší okruh zájemců.

Podle informací, které nelze spolehlivě ověřit, přitom velkopodnikatelé neváhají za moderní techniku platit až sumy v řádu desítek milionů korun nebo i více. Nejedná se přitom pouze o výdaje na obranu, které mohou zahrnovat šifrovací mobilní telefony nebo speciální bezpečnostní místnosti odolné proti elektromagnetickému vlnění.

Zhruba před šesti až sedmi lety se v tuzemské bezpečnostní komunitě hovořilo o tom, že se v Česku pohybuje až osm systémů Agáta k odposlechům mobilních telefonů.

Přitom ve státních službách sloužily pouze dvě. Zbytek tedy používal soukromý sektor. „Dnes jsou už na trhu mnohem menší stroje, které se nemusí přepravovat v dodávkách, ale vejdou se do batohu,“ dodává k tomu nejmenovaný zdroj z oboru.

Velké společnosti se zpravidla nepouštějí do ožehavějších zpravodajských akcí ve vlastní režii, ale najímají si k tomu menší firmy, které jsou aspoň formálně nezávislé na zadavateli. Jednou z takových firem je LG Advisors, která patří Tiboru Lévaiovi, někdejšímu vyšetřovateli protikorupčního i protimafiánského útvaru, který spolupracoval s Babišem. Třetinový podíl v jiné detektivní kanceláři si nedávno pořídil i Petr Brychta z Penty. Jedním z dvojice jeho společníků je kolega z Aera David Pacola, rovněž bývalý policista. „Je to jejich soukromá podnikatelská aktivita,“ uvedl k tomu na dotaz Ekonomu mluvčí Penty Ivo Mravinac.

Některé větší společnosti si nicméně drží akčněji zaměřené lidi přímo pod sebou. To je případ čínské CEFC a Miloslava Kolína, bývalého příslušníka ÚOOZ a později Útvaru zvláštních činností neboli sledovačky, která měla v péči odposlouchávání pro ostatní složky.

Poradce, advokát nebo politik?

Kromě finančních skupin a menších firem, od nichž si ty větší kupují různé bezpečnostní služby, mají policisté ještě jiné možnosti uplatnění. Odborně zdatnější se uchytili například ve finančnictví, jako například bývalý ředitel BIS Jiří Růžek, který měl v pojišťovně Kooperativa na starosti boj proti pojistným podvodům. Podobnou možností je zaměstnání v některé z větších poradenských firem, které klientům radí, jak odhalovat podvody uvnitř podniků nebo jak zvládat bezpečnostní rizika.

Poměrně klidnou formu přechodu do civilu představuje nástup do advokacie. Ten si mohou pochopitelně dovolit jen lidé s právnickým vzděláním. Advokátskou praxi si zařídila například Renata Strnadová, která šéfovala ÚOKFK v letech 2006 a 2007. Mediálně známější je Václav Láska.

Bývalý vyšetřovatel protikorupční jednotky, o němž se na veřejnosti dodnes příliš neví, že vedl jedno z oddělení bezpečností agentury ABL zakladatele hnutí Věci veřejné Víta Bárty, se však v posledních letech profiluje spíše jako politik a druhým rokem je členem Senátu.

Politika je ostatně pro policisty stále větším lákadlem.

Dokazuje to nejen přítomnost bývalých příslušníků v parlamentu nebo obecních zastupitelstvech (z novějších tváří jmenujme Zdeňka Ondráčka z KSČM nebo Bronislava Schwarze z ANO v Poslanecké sněmovně či pražského radního Libora Hadravu rovněž z ANO). Několik expolicistů kandiduje také v říjnových krajských volbách – někdejší policejní prezident Martin Červíček vede kandidátku ODS v Královéhradeckém kraji, lídrem ANO na jižní Moravě je ředitel brněnské městské policie Bohumil Šimek. Bývalý šéf ÚOKFK Tomáš Martinec zase kandiduje na Vysočině za ČSSD.

Odkladiště pestrá, návrat možný I přes úspěchy bývalých policistů ve velkých firmách, podnikání či politice stále platí, že jejich nejoblíbenějším cílem po opuštění sboru zůstává státní sféra. Stovky někdejších příslušníků našly v uplynulých 20 letech práci na ministerstvech, krajských či obecních úřadech a různých institucích. Asi nejvýše postaveným úředníkem-expolicistou je nyní Vladimír Zimmel, náměstek ministra spravedlnosti, někdejší ředitel později zaniklé finanční policie. Vyhledávanou destinací zůstávají tradičně civilní posty v armádě, jejíž režim je policejním vysloužilcům evidentně blízký.

Na vrcholu pomyslného žebříčku jsou státem kontrolované firmy, které slibují vyšší mzdy než státní správa.

Vedle ČEZ a Čepra, kde jsou funkce bezpečnostních ředitelů obsazené stejnými osobami už řadu let (více ve vizitkách Daniela Rouse a Jiřího Nováka na str. 24), se však v jiných podnicích expolicisté poměrně často střídají. Například Petr Vincenz, jenž pracoval pod Jiřím Veselým v ústecké expozituře ÚOKFK a vedl vyšetřovací tým v kauze středočeského hejtmana Davida Ratha, odešel z funkce bezpečnostního ředitele Českých drah po sedmi měsících. Rychlou fluktuaci předvedl také Tomáš Martinec, který nevydržel déle ani na Generálním finančním ředitelství, ani u ministra průmyslu Jana Mládka, kde vedl odbor kontroly a auditu.

Mezi vyhledávaná „odkladiště“ pro lidi z bezpečnostních složek patří dále Česká pošta a její bezpečnostní dcera Česká pošta Security, Správa státních hmotných rezerv, zdravotní pojišťovny nebo Ředitelství silnic a dálnic. Na bývalé policisty či zpravodajce se dá narazit i v méně známých podnicích, jako je například Poštovní tiskárna cenin, kterou vede bývalý šéf vojenských zpravodajců Miroslav Krejčík.

Ač může znít pozitivně, že bývalí policisté neplní úřady práce, jejich časté odchody jistě neprospívají kvalitě policejního vyšetřování. Milan Marek upozorňuje ještě na další chybu, kterou stát dělá – postrádá souhrnné údaje o tom, kolik policistů a zpravodajců opustilo bezpečnostní složky a kde potom skončili. „Nikdo neví, kolik lidí slouží v různých bezpečnostních službách nebo kolik jich pracuje třeba pro podsvětí.“

Odchod z aktivní služby přitom neznamená, že by někteří po čase nezatoužili po návratu, zpravidla na nejvyšší možný post. Bývalý zaměstnanec BIS Petr Somol, dříve bezpečnostní ředitel v ČSA a nyní šéf bezpečnosti ve státním podniku Letecké opravny Malešice, se loni ucházel o podporu prezidenta Miloše Zemana na funkci ředitele kontrarozvědky. Jak vidno z dalšího vývoje a nedávné výměny na tomto postu, neuspěl.

Na druhou stranu, že návraty ani následné povýšení nejsou vyloučeny, dokázal bývalý šéf protidrogové policie Jiří Komorous. Po odchodu z policie v roce 2009 krátce pracoval pro bezpečnostní službu mediálního podnikatele Jaromíra Soukupa, za několik měsíců se ale k policii vrátil, a to hned do funkce náměstka ministra vnitra pod Martina Pecinu. Později se Komorous stal ředitelem Útvaru pro ochranu ústavních činitelů a letos v květnu dostal od prezidenta Zemana generálskou hodnost.

 

Bývalé policisty firmy nepřijímají proto, aby dokázali systematicky ochránit fabriku, ale spíš kvůli tomu, co mají v hlavě.

Babiš se během své podnikatelské expanze scházel s policisty elitních útvarů a spolupracoval s nimi. Sehnal například svědky pro vyšetřování tunelování Čepra.

Dnes jsou už na trhu mnohem menší odposlouchávací stroje, které se nemusí přepravovat v dodávkách, ale vejdou se do batohu.

Nikdo neví, kolik lidí slouží v různých bezpečnostních službách nebo kolik jich pracuje třeba pro podsvětí.

 

Strážce a jeho pán

 

Andrej BABIŠ-Jiří VESELÝ – ředitel divize interní bezpečnosti Agrofertu Bezpečnostní divizi Babišova koncernu začal budovat na konci roku 2011. Předtím byl půl roku náměstkem ředitele ÚOKFK. Veselý u policie působil 20 let a prošel několika útvary. Do širšího povědomí se dostal jako šéf expozitury ÚOKFK v Ústí nad Labem, kde spolupracoval s tehdejší krajskou státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Jeho podřízení vyšetřovali například korupční kauzu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Na začátku roku 2011 se spekulovalo o tom, že by Veselý mohl protikorupční jednotku vést, ředitelem se ale stal Tomáš Martinec.

 

Petr KELLNER-Zdeněk PROCHÁZKA (48)– vrchní bezpečnostní ředitel PPF Ve službách nejbohatšího Čecha pracuje přes čtyři roky. V letech 2001 až 2007 byl zástupcem šéfa oddělení nelegálního obchodu se zbraněmi na ÚOOZ. Během této doby působil dva roky v mezinárodních policejních silách OSN v Kosovu (UNMIK). Před nástupem do PPF byl manažerem bezpečnostní agentury Special Service International (SSI). V roce 2011 vyšlo najevo, že patřil mezi několik lidí (mj. předsedu Ústavního soudu Zdeňka Rychetského, šéfa bezpečnosti ČEZ Daniela Rouse nebo poradce tehdejšího prezidenta Václava Klause), jejichž telefonické výpisy shromažďoval příslušník cizinecké policie napojený na bezpečnostní společnost ABL.

 

Marek DOSPIVA-Petr BRYCHTA (44) – ředitel ochrany majetku Penta Investments Někdejší vyšetřovatel na hospodářské kriminálce a posléze důstojník Inspekce ministra vnitra nastoupil do česko-slovenské finanční skupiny v roce 2005. Patří k nemnoha bývalým policistům, kteří překročili pomyslné mantinely bezpečnostního oboru a podílí se na vedení firem. Už desátým rokem je například členem představenstva Aero Vodochody. V červenci 2014 podepisoval za Aero smlouvu s ministerstvem obrany o odprodeji podzvukových letounů L-159 Alca. V červnu se stal třetinovým společníkem detektivní kanceláře Easy Decision.

 

Pavel TYKAČ-Petr SOUKENKA (47) – bezpečnostní ředitel Vršanské uhelné Už jeho práci v BIS poznamenaly vazby s někdejším spolumajitelem Motoinvestu. Ve vedení firem ze skupiny Pavla Tykače a Jana Dienstla dlouhá léta působí Soukenkova manželka Jolana. Podle týdeníku Respekt to bylo důvodem jeho propuštění z kontrarozvědky. Soukenka tvrdil, že odešel sám, když ho ve službě začali podezřívat, že mu někdo přispěl na koupi auta. Po odchodu z BIS pracoval ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a pět let vedl Nadační fond proti korupci burzovního miliardáře Karla Janečka. K Tykačovi nastoupil letos v květnu.

 

Jaroslav TVRDÍK-Aleš STLUKA (47) – provozní ředitel CEFC Někdejší odborník na finanční kriminalitu se podílel na vyšetřování kauz, jako bylo tunelování CS Fondů či transakce s majetkem Škody Plzeň. V roce 2006 se stal advokátem, po třech letech si ale nechal pozastavit výkon funkce. Nastoupil do státních Českých lesů, kde vedl odbor bezpečnosti a kontroly. Lesy také zastupoval v dozorčí radě obchodníka se dřevem HLDS. Nyní je Stluka členem dozorčí rady společnosti Příkopy Property Development, přes kterou čínská skupina CEFC loni koupila pražské sídlo bývalé Živnobanky. Zastupuje také další investici Číňanů, firmu Le Palais – Praha, která spravuje pražský hotel.

 

Petr KELLNER-Zdeněk KAPLAN (50) – generální ředitel O2 IT Services Vystudoval numerickou matematiku na Karlově univerzitě a VŠE v Praze, v 90. letech působil v BIS jako šéf analýz. V kontrarozvědce byl Kaplan uznávaným odborníkem v oblasti informačních technologií. Později pracoval jako ředitel pro bezpečnost ve společnosti APP a v manažerských pozicích v ČSOB, České pojišťovně, PPF Holdingu nebo skupině O2. V PPF se podílel na projektu čtvrtého mobilního operátora. Od roku 2014 šéfuje společnosti O2 IT Services, kterou stoprocentně kontroluje O2 Czech Republic. Firma ale poskytuje služby i mimo tuto skupinu.

 

Tomáš CHRENEK-Libor VRBA (49) – člen dozorčí rady Agel U policie pracoval od roku 1994, působil jako vyšetřovatel na obvodu, pak v republikovém ústředí. V roce 2002 nastoupil na protidrogovou centrálu, o pět let později se stal zástupcem ředitele ÚOKFK. Dva roky protikorupční útvar vedl. Po odchodu z policie Vrba nastoupil do zdravotní skupiny Agel jako provozní ředitel. V roce 2012 byl zvolen do představenstva Agelu, od loňska je členem dozorčí rady. V ní sedí také exministr obrany Martin Barták, kterého ÚOKFK za Vrbova působení vyšetřoval kvůli předraženým armádním zakázkám.

 

Andrej BABIŠ-Jiří NOVÁK – vedoucí interního auditu a bezpečnostní ředitel Čepra Uznání si vydobyl, když přišel jako kriminalista z jižních Čech vyšetřovat kauzy Radovana Krejčíře. Řídil na dálku domovní prohlídku, při níž Krejčíř policistům utekl. V letech 2008 až 2009 vedl protikorupční útvar. Následující dva roky byl náměstkem policejního prezidenta pro ekonomiku. Místo bezpečnostního ředitele v Čepru, které spravuje produktovody s pohonnými hmotami a přimíchává do paliv biosložky, mu zprostředkoval Babišův právník Alexej Bílek. Ve firmě, jejímž jediným akcionářem je ministerstvo financí, Novák pracuje od roku 2011.

 

Daniel BENEŠ-Daniel ROUS – bezpečnostní ředitel ČEZ Bývalý důstojník z ekonomického odboru BIS nastoupil do ČEZ před více než 12 lety. V energetické společnosti vybudoval útvar ochrany, který spolupracuje i se státními úřady a bezpečnostními složkami. Zastřešuje také kybernetickou bezpečnost ve skupině. Rous má vysokoškolské vzdělání v oboru jaderná energetika. V energetickém koncernu pracoval už před nástupem do zpravodajské služby – jako vědecký a výzkumný pracovník školicího a výcvikového střediska ČEZ v Brně, kde připravoval operátory primárního okruhu Jaderné elektrárny Temelín.

 

Karel JANEČEK-Karel RANDÁK (60) Bývalý československý reprezentant v cyklistice a voják z povolání pracoval v 90. letech nejprve v kontrarozvědce (BIS) a od roku 1996 v zahraniční rozvědce (ÚZSI). V letech 2004 až 2006 byl jejím šéfem. Pověstné bylo jeho osobní nasazení při transportu uprchlého podnikatele Tomáše Pitra, kterého tajně převezl autem z Německa do Česka. Získal hodnost generála. Po odchodu z rozvědky se Randák podílel na několika výzvědných akcích namířených proti politikům, jejichž záznamy poskytl médiím (mj. tzv. toskánská aféra). Od roku 2011 je členem správní rady Nadačního fondu proti korupci. V začátcích hnutí ANO pracoval také pro Babiše, kterému prověřoval kandidáty.

 

Andrej BABIŠ-Milan ŠPAČEK (47) – místopředseda představenstva Letiště Praha V protikorupční jednotce měl pověst experta na ekonomickou kriminalitu. Absolvent vojenské vysoké školy si doplnil vzdělání pro interní audit a po nástupu Jaroslava Tvrdíka do čela ČSA přišel do aerolinek. Ve společnostech současného Českého Aeroholdingu pracoval do roku 2010. Posléze Špaček podnikal a následně dva roky působil ve vedení bezpečnostního oddělení Českých drah. V říjnu 2014 byl zvolen místopředsedou představenstva Letiště Praha, dceřiné společnosti Českého Aeroholdingu, který ovládá stát prostřednictvím ministerstva financí.

 

Tomáš PITR-Luděk ŽÁKOVEC (39) Coby detektiv ÚOOZ patřil do týmu, který před deseti lety vyšetřoval vraždu Františka Mrázka. Kvůli tomu vyslýchal i Mrázkova partnera Tomáše Pitra. Po odchodu od policie ale Žákovec přešel na druhou stranu a začal pro Pitra pracovat. Zdůvodnil to nízkým příjmem u policie. Dostal se do vedení několika firem v Pitrově okruhu, například Golf Resortu Karlštejn. V současnosti působí například ve firmě, která vykupuje a zpracovává ulovenou zvěřinu. Policejní inspekce v minulosti prověřovala, jestli Žákovec a další kolegové z ÚOOZ při vyšetřování s Pitrem nespolupracovali, nezjistila však porušení zákona.

 

O autorovi| TOMÁŠ PERGLER, S PŘISPĚNÍM VOJTĚCHA BLAŽKA

Foto autor| FOTO – ČTK, RENÉ VOLFÍK, IRENA HOŠKOVÁ, ARCHIV EKONOMU

Foto popis| Z policie odcházel Libor Vrba s nálepkou korupčníka. V Agelu se neztratil a dostal se rychle do vedení.

Foto popis| Bezpečnostní divize Agrofertu plní černou kroniku podnikového časopisu. Kradou se salámy nebo nafta.

Foto popis| České dráhy a další státní podniky jsou oblíbeným cílem bývalých policistů.