Novinky

Rizikové situace & Česká filharmonie

11. října 2020

V minulých dnech proběhl další praktický nácvik „Jak se chovat v rizikových situacích“. Tentokráte pro kustodky a hudebníky z České filharmonie. Akce proběhla v exkluzivním prostředí Západním salónku pražského Rudolfina, který se používá ke zvláštním příležitostem a akcím.

Už jsme přednášeli leckde. V různých kongresovým centrech, zasedačkách, školních třídách ale třeba i v malířském ateliéru, barokním refektáři nebo obýváku s kuchyní v menším dětském domově (tam dokonce i v přezůvkách). K nejprestižnějším místnostem však patří Sukova síň a Západní salónek v budově Rudolfina.

Evropská norma pro bezpečnost škol jde do finální etapy

8. října 2020

Česká republika je hlavním hnacím motorem pracovní skupiny WG3, při mezinárodní technické komisi Evropského výboru pro standardizaci (CEN TC 325). V jejím čele stojí naše, mezinárodně uznávaná odbornice na bezpečnost, paní Veronika Fáberová.

„Skupina má za úkol připravit znění Evropské normy o bezpečnosti škol a školských zařízení. Bezpečnost dětí ve školách je prioritou všech evropských zemí, ale historicky zaběhnuté postupy jsou v každé zemi velice rozdílné. Je proto nelehkým úkolem sjednotit evropský názor na to, jak by takový standard bezpečnosti měl vypadat“ říká Fáberová.

Minulý týden proběhla mezinárodní on-line schůzka pracovní skupiny WG3, kde se ladily poslední detaily. Fáberová je teď odpovědná za to, že do konce října zamíří poslední verze dokumentu k dalšímu kolu evropského hlasování v European Comittee for Standardization.

V projektu, na kterém se pracuje už čtvrtým rokem, jsou mimo ČR ještě aktivní Norsko, Velká Británie, Severní Irsko, Polsko a Katalánsko. V České republice má norma dlouhodobou podporu ministerstva vnitra. Do přípravných prací se aktivně zapojují přímo ředitel odboru prevence kriminality MV, JUDr. Barbořík a vrchní ministerský rada JUDr. Koníček. Do projektu rovněž přispívá i Asociace Bezpečná škola.

Back to school!

30. září 2020

Zpátky do školy!
Dnes jsme zahájili projekt ochrany měkkých cílů na Střední průmyslové škole strojní a elektrotechnické & Vyšší odborné škole v Liberci.

Ta patří mezi největší a nejvýznamnější školy v Libereckém kraji. Učí se v ní na 750 žáků. Celý projekt zahrnuje:
– Vyhodnocení ohroženosti
– Bezpečnostní plán
– Teoretickou přípravu
– Praktický nácvik.

Uteč – Schovej se – Bojuj!

20. září 2020

Tento týden jsme školili pro krajskou nemocnici Liberec, pod kterou spadají i zařízení v Turnově a Frýdlantu, sérii speciálních nácviků, jak jednat v rizikových situacích.

Heslo „Uteč – Schovej se – Bojuj!“ vychází z pravidel Policie ČR a jde především o porozumění vzniku konfliktů, jednání a motivace útočníka a především mentální nastavení vašeho chápání, že nejdůležitější ze všeho je váš život.

Zní to samozřejmě, ale v praxi naše tělo, pokud není vytrénováno, automaticky postupuje podle podvědomých modelů chování a proto tak často zkoprníme, zíráme anebo se v nás probudí záchranář. Ani jedna z těchto variant není správná a právě to se snažíme účastníky naučit.

Veronika Fáberová se účastní podnikatelské mise na Tchaj-wan

31. srpna 2020

Jednatelka firmy DOVERVILLE s.r.o. Veronika Fáberová je jednou z účastníků obchodní mise, která doprovází senátní výpravu vedenou předsedou Senátu M. Vystrčilem. “Tchaj-wan je celosvětově čtvrtou technologicky nejvyspělejší zemí světa a my bychom zde rádi našli spolupracující a obchodní partnery, se kterými bychom se mohli podílet na vývoji nových aplikací a technologických zařízení pro bezpečnost jednotlivců i veřejnosti a na ochranu měkkých cílů.”

Paní Fáberová se 31.srpna zúčastní ekonomického fóra 2020 TAIWAN BUSINESS LEVEL UP, kde vystoupí ministryně pro ekonomiku Tchaj-wanu Ms. Mei-Hua Wang, Předseda Senátu Miloš Vystrčil, čeští i taiwanští podnikatelé.

Autor článku: Veronika Fáberová

Další krok ke schválení evropské verze české technické normy ČSN 73 4400 – máme 7 zemí, které vyslovily závazek k participaci na projektu

27. května 2020

Výsledky hlasování o aktivaci projektu CEN/TS 14383-6 nás posunuly do další fáze standardizace. Potřebné většiny pro aktivaci na úrovni TC 325 bylo dosaženo – 6 zemí souhlasilo, 2 země nesouhlasily. Dále jsme obdrželi 6 komentářů z Norska a Dánska, které máme řešit diskusí v rámci WG 3.

Více informací naleznete v předchozím článku zde.

Projekt CEN/TS 14383-6 je jako předběžný registrován u CEN. Dle pravidel CEN bylo 34 členských států požádáno o jejich stanovisko, zda souhlasí s aktivací tohoto projetu v evropském procesu standardizace. Návrh projektu byl přijat na základě pozitivního hlasování 75 % hlasů. K jeho praktickému zahájení zbývalo nyní jen získat další dva aktivní členy, kteří přislíbí aktivní účast na projektu. Nakonec vznikne evropský návrh technické normy, která musí být potvrzena závěrečným hlasováním všech členských států CEN.
I přes velké problémy, ve kterých se nyní aktuálně ocitají všechny Evropské země, proběhla s řadou členů WG3 diskuse na téma jejich aktivnějšího zapojení do přípravy mezinárodního bezpečnostního standardu pro školy. Podpořit naši aktivitu a ochotu se zapojit nově vyslovili Norsko, Německo, Polsko a Slovensko. Do práce se rovněž zapojí i Finsko po nominaci národního experta. Celkem tedy máme k dnešnímu dni 7 zemí, které vyslovily závazek k participaci na projektu.

Všichni oceňují, co ČR dělá pro bezpečnost svých škol, ale zároveň také upozorňují, že přístup k věci je v různých Evropských zemích rozdílný, a to ať již z důvodů historických zvyklostí, nebo kulturních a sociálních. „Hodně zemí již nyní chápe potřebu systematického přístupu k bezpečnosti škol, ale zdaleka tomu tak není u všech členských zemí EU, v tom jsme hodně vepředu,“ říká Convenorka mezinárodní pracovní skupiny, která tento projekt vede, Veronika Fáberová. “A i ty země, které tuto potřebu chápou, vychází každá z jiné situace a z jiných potřeb a možností. Najít společnou řeč je proto velmi důležité, ale je to běh na delší trať. Jsme rádi, že projekt, který iniciovala ČR a o který se hodně zasadil odbor prevence kriminality MV ČR získal podporu dalších zemí“.

Pokud jde o další progres na projektu, jeho úspěšnost bude skutečně záviset na přepracování současného konceptu dokumentu do podoby, která je přijatelná pro celou Evropu, tedy např. méně konkrétní ve specifických požadavcích na jednotlivé prvky a více systematický, návodný, vysvětlující a doporučující. Návrh rovněž musí vzít v potaz velké kulturní, sociální a historické zvyklosti v různých Evropských zemích. Pokud nebudou tyto názory vyslyšeny a akceptovány, neprojde dokument dalším kolem.

K úspěšnému posunu též přispěly nové aktivity WG3 za poslední období:

Byl aktualizován seznam členů WG3.
Akvizice nových expertů z Finska, pracuje se na Švédsku a Švýcarsku.
Probíhá aktualizace kontaktů nejen na WG 3, ale i na další země, které hlasují – CEN je ve většině případů neuvádí anebo neaktualizuje.
V „Livelink“ je pro informace členům nový dokument – připomínky k hlasování, je měsíc na případné komentáře.
Byli kontaktováni všichni „živí“ členové WG3 s žádostí o participaci na projektu.
Byl zpracován návrh programu na Workshop o bezpečnosti škol a doprovodných akcích – termín byl zatím odložen, záleží na situaci s koronavirem.

Výsledky se poté mohou velmi pozitivně promítnout do vedených úvah o konceptu Smart Cities a při plánování, navrhování a pozdější realizaci veškerých staveb z pohledu kriminologických potřeb.

Zpracoval: JUDr. Tomáš Koníček, předseda TNK č. 148 a pracovník odboru prevence kriminality MV ČR, tel.: 974 833 217, e-mail: tomas.konicek@mvcr.cz

Zdroj: https://www.mvcr.cz/clanek/dalsi-krok-ke-schvaleni-evropske-verze-ceske-technicke-normy-csn-73-4400-mame-7-zemi-ktere-vyslovily-zavazek-k-participaci-na-projektu.aspx

VÝBĚR DODAVATELŮ NA ŘEŠENÍ DOTAČNÍCH PROJEKTŮ NA OCHRANU MĚKKÝCH CÍLŮ

20. května 2020

Problematikou ochrany měkkých cílů (OMC) se zabýváme již dlouhá léta, dokonce ještě před tím, než se tomu začala moderně říkat OMC. Zúčastnili jsme se řady výběrových říze, ale i do řady výběrových řízení jsme naši nabídku nepodali. Už ze zadávací dokumentace poznáte, jestli zadavatel má k projektu nějaký vztah nebo zda je to pro něj jen povinnost, protože jsou zde dotace a běda úředníkovi, který by je nevyužil… Jsou zadavatelé, kteří vědí, co jejich kolegové nebo jimi zřizované instituce potřebují, rozumí procesu ochrany měkkých cílů, chtějí do svých projektů zapojit co nejvíce zaměstnanců a začít budovat efektivní systém i třeba s oslovením veřejnosti. Ale jsou i taková výběrka, kde chtějí pro co nejvíc institucí vypracovat jeden a ten samý dokument a další potřebné návazné kroky budou realizovat třeba až v dalším období. Zkrátka, každý k tomu přistupuje jinak. V článku se snažíme popsat naše nejlepší zkušenosti.

Bohužel často se setkáváme s tím, že si instituce buď nevědí rady, anebo o daném nechtějí moc přemýšlet, a tak vypíší soutěž, kde jediným kritériem výběru je nejnižší cena. Nezpochybňuji, že se mají instituce chovat hospodárně, ale všichni víme, jak to také často dopadá, při pořizování nejlevnějších věcí anebo služeb. Spíš bych to mnohdy nazvala plýtváním, protože výsledkem jsou pak často zpracované dokumenty, které pro jejich nízkou kvalitu nikdo stejně nečte anebo školení, ze kterých lidé utíkají už po první přestávce.

Ze zkušenosti mohu doporučit přístup k výběru dodavatele, kdy 30-40% váhy hodnocení tvoří cena a 60-70% váhy jsou kvalitativní kritéria.

Ano, máte pravdu, že zákon to umožňuje. Proč tedy je tento nástroj tak málo využíván a stále upřednostňování hodnocení, kde 100% měřítkem je nejnižší cena?

Nechci sahat nakupujícím úředníkům do svědomí, ale mnohdy se zde snoubí nepochopení, co vlastně nakupují, ale i neochota být iniciativní a přijít s novým řešením či nízká míra osobní statečnosti předložit ke schválení dokument, který je potřeba obhájit. Také jsou někde nastavena pravidla i tak, že nákupní oddělení rozhoduje o výběru dodavatele a uživatele služby k tomu ani nepřizve.

Často slýchám argument, že členové hodnotící komise nebudou ochotni hodnotit nabídky z hlediska kvalitativních kritérií, protože dané problematice nerozumí. I když je problematika OMC poměrně nová, týká se absolutně všech pracovníků dané instituce. Vždycky říkám, nejde o nukleární vědu, ale o zdravý selský rozum, jak přemýšlet o možných hrozbách a jak preventivně snižovat rizika možnosti vzniku mimořádných bezpečnostních událostí. Implementace zásad OMC je proces, podobný, jako když se instituce připravuje třeba na nějakou certifikaci, zavádí do praxe novou normu a podobně. Je životně důležité, aby klíčoví lidé byli do procesu zapojeni jako první (zpravidla vedení) a aby všichni zaměstnanci pochopili, proč jsou nové procesy, dokumentace, školení a nácviky pro ně důležité – že je to především pro jejich bezpečnost a ochranu zdraví a životů. Členové výběrové komise tomu musí porozumět jako první – oni jsou pak zodpovědní, pokud finanční prostředky přidělené státem jsou utraceny na dokumenty, podle kterých se nikdo nebude řídit, studie, plné balastního textu, kde skutečná informační hodnota začíná až někde na straně 85 a závěr je, že je potřeba investovat řádově desítky milionů korun. Lektoři, kteří možná tak dokáží odcitovat pasáže z metodik MV, ale zaměstnance nic nového nenaučí, nepomohou jim pochopit co mohou oni sami udělat proto, aby byli bezpečnější, jak se vyhnout rizikovým situacím a jak se zachovat, když už se, bohužel, do takové krizové situace dostanou.

Co vlastně má být dobrým výsledkem či výstupem z projektu na ochranu měkkých cílů?

Především je to zmapování současné situace, jak je instituce zranitelná. Určení bezpečnostních incidentů, které jsou nejpravděpodobnější, že k nim může dojít a také události, jejichž pravděpodobnost je možná malá, ale dopad na společenství by byl obrovský. Určení bezpečnostních priorit instituce, zmapování jejích bezpečnostních slabin a sestavení plánu opatření, jak do budoucna minimalizovat újmy, a to především na zdraví a životech všech lidí, kteří se na daném místě pohybují: zaměstnanců, návštěvníků, pacientů, žáků, dodavatelů, veřejnosti apod. Zpracování bezpečnostních a koordinačních plánů. Potřebujete mít od vaší vybrané firmy zpracované dokumenty, které pochopí každý zaměstnanec, nikoliv mnohastránkové studie, kterými se málokdo prokouše do konce. Řešení zpravidla leží někde jinde – v kombinaci nastavení (a dodržování) režimových opatření, výcvikem lidí, aby věděli, jak správně zareagovat, ale také i v rozumných investicích do nových bezpečnostních technologií, ale vždy se musí jednat o kombinaci těchto tří prvků. Samotná bezpečnostní technika ještě nikdy nikoho nespasila.

Zpátky k výběru dodavatele služeb. První kritériem jsou vlastně kvalifikační předpoklady účastníka – Technická kvalifikace.

Ano, projekty OMC se zpravidla sestávají z prokázání referencí a také ze složení odborníků řešitelského týmu.

Reference – je potřeba si uvědomit, že OMC je de facto mladá disciplína a že dotační projekty OMC se vlastně realizují letos teprve druhým rokem. I dříve se realizovaly dílčí projekty z prostředků institucí, ale ceny za zakázky se pohybovaly od cca patnácti do třiceti tisíc.

Pokud chcete vybrat dodavatele, který má zkušenosti s projekty OMC a nikoliv jen bezpečnostními projekty, vyžadujte reference na zpracování podobných dokumentů, školení a dalšího předmětu plnění, které je součástí i Vašeho projektu. Reference v podobě jiných bezpečnostních aktivit nejsou v tomto případě relevantní. Firmy se mohou takovými referencemi prokázat maximálně od roku 2017, kdy se datují první vydání koncepce a metodik MV – na to pozor, dost často si zadavatel neuvědomí, že starší reference skutečně nejsou relevantní, neboť metodiky neexistovaly.

Pokud jde o cenu zakázky – dosud nebyly ceny v tomto oboru nikterak závratné. Běžná praxe nákupních oddělení je, že když je zakázka například za 1,5 mil Kč chtějí doložit referenci za 700,000. To je v tomto oboru v současné době zcela nereálné. Dílčí projekty OMC se pohybují cca od 150,000,- Kč výše.

Prokazování referencí potvrzením podepsaným statutárem zadavatele je také jen zbytečnou formalitou. Jednak se vždy u referencí vždy uvádí spojení na kontaktní osobu klienta, která je schopná skutečné reference poskytnout, dále také zpravidla soutěžící stvrzuje pravdivost referencí podpisem na čestném prohlášení a konečně lze také reference většinou jednoduše dohledat ve volně přístupném registru smluv.

A jak je to s prokázáním profesní způsobilosti?

Jako jediná poslední země v EU nemáme přijat zákon o bezpečnostních činnostech, takže bezpečnostní poradenství a vzdělávání nyní může de facto poskytovat kdokoliv. Obvykle se do výběrových zadávaček předepisuje doložení dokladu o oprávnění podnikat v rozsahu předmětu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky, například:

Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků
Ostraha majetku a osob
Poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob

Ale de facto nakupujete lektorskou a poradenskou činnost, takže může soutěžit kdokoliv, kdo se zabývá nějakou poradenskou činností.

A jak je to s požadavky na další prokázání kvalifikace, například odborná způsobilost řešitelského týmu?

Zadavatel by měl definovat požadavky na minimální počet členů realizačního týmu. Těch nemusí být moc, ale je třeba si uvědomit, že by měl zadavatel chtít od dodavatele prokázat jakousi zastupitelnost. V případě, že jediná osoba nebo jediný lektor onemocní, projekt se pak zastaví a je jedno, jak velké penále pak máte ve smlouvě.

Nejvyšší dosažené vzdělání není rozhodující. Rozhodující by měla být délka praxe a skutečné zkušenosti s aktivitami podobnými předmětu plnění. To, že někdo vystudoval VŠ, či působil 10 let u Armády ještě neznamená, že má osobní zkušenosti s výkonem činností shodných v předmětu plnění.

Za rozumné požadavky považuji:

Vedoucí realizačního týmu nebo Garant projektu

Zde nerozhoduje dosažené nejvyšší vzdělání, ale naopak dlouholetá praxe v dané problematice nebo jí podobné. Jestliže je předmětem plnění zpracování dokumentů, školení, zajištění nákupu věcných bezpečnostních prostředků, součinnostní cvičení apod. – měl by tento člověk schopen, bez ohledu na jiné, především prokázat v čestném prohlášení, že takové zkušenosti skutečně má, že podobné projekty a činnosti již dříve řešil a vykonával. Myslím, že je zde vhodné prokázat alespoň 7-10 let praxe se všemi výše jmenovanými aktivitami.

Člen realizačního týmu, někdy také nazýván Auditor nebo Zpracovatel dokumentace

Doporučuji praxi minimálně 5 let, ale čím delší, tím lepší. I zde by měl doložit, na jakých konkrétních relevantních projektech pracoval.

Lektor

Musí prokázat jak zkušenosti s lektorskou činností (pro vzdělávací akce), tak i praktické zkušenosti s aktivitami pro nácviky (výcvikové akce). Není to jedna a ta samá disciplína, a proto i příslušná ministerstva ve svých dotačních výzvách rozlišují akce vzdělávací a výcvikové (nácviky, cvičení). Jedna věc je jen teoreticky přednášet a druhá je vést praktický odborný výcvik. Zkušenosti zjistíte jednoduše, nechte si doložit seznam realizovaných školících i výcvikových akcí a stručný popis, co bylo předmětem dané vzdělávací nebo výcvikové akce.

Člen realizačního týmu – pro cvičení s PČR

Vzhledem k tomu, že prioritou dotačních výzev pro letošní rok byla i realizace součinnostních cvičení a žadatelé museli k žádosti připojit i dohodu s krajskými ředitelstvími PČR, je do týmu třeba zařadit člověka, který s přípravou a realizací takových cvičení má zkušenosti. Zpravidla bude mít předchozí praxi u PČR, ale zase, nechte si vypsat, na jakých cvičeních, případně na jejich přípravě či vedení se podílel. Že někdo pracoval několik let třeba na kriminálce, ještě neznamená, že tuto zkušenost má a ovládá dovednosti potřebné k přípravě, realizaci a vyhodnocení součinnostního cvičení s PČR. Na druhou stranu i pracovníci v civilním sektoru mohou mít řadu zkušeností z podobných cvičení, takže práce u PČR určitě nemusí být podmínkou. Prokazatelné zkušenosti jsou důležité.

Když to shrnu:

Nejvyšší dosažené vzdělání nemusí nic nevypovídat o potřebných znalostech, dovednostech a zkušenostech pro projekt.
Samotná praxe v bezpečnostních agenturách či u Armády nebo Policie nemusí znamenat dostatek potřebných zkušeností a dovedností. Proto chtějte konkrétně vypsat, na jakých projektech se daný člověk podílel a jako roli v nich hrál.
Požadujte zastupitelnost všech funkcí v realizačním týmu. Pokud vše řeší jen jedna osoba, vystavujete se riziku. Zastupitelný musí být i lektor anebo specialista na součinnostní cvičení.

Pokud to praxe a dovednosti členů týmu umožňují, je samozřejmé, že mohou být zastupitelní navzájem.

Požadujte podepsaná čestná prohlášení od jednotlivých členů týmu, kde doloží, na jakých projektech skutečně pracovali, jaká byla jejich role v týmu. Vřele doporučuji, aby členové řešitelského týmu byli zaměstnanci soutěžící společnosti. Subdodávky jistě můžete povolit, ale přináší to s sebou řadu rizik a také fakt, že vy uzavřete smlouvu s jednou firmu, ale vlastní realizaci bude dělat někdo úplně jiný.
Požadujte ještě i doložení profesních CV členů týmu – z těch se můžete o Vašich řešitelích také dozvědět mnohé.
U referencí chtějte spojení na kontaktní osoby a skutečně si prověřte, jak byli se službou soutěžící společnosti spokojeni a zda Vám jí mohou doporučit.

A nyní se už dostaneme k vlastním hodnotícím kritériím?

Vždy doporučuji stanovit tato hodnotící kritéria:

Nabídková cena – váha kritéria 30 nebo 40%
Návrh na zpracování předmětu zakázky – váha kritéria 60 nebo 70%

Začneme u ceny?

Hodnotit by se měla nabídková cena bez DPH.

Nejvýhodnější nabídka bude oceněna bodovou hodnotou, která vznikne násobkem 100 a poměru hodnoty nejvýhodnější nabídky k hodnocené nabídce. K tomu se použije tento vzorec:

100x nejvýhodnější nabídka = bodová hodnota

Hodnocená nabídka

Bodové hodnocení pak bude vynásobeno váhou kritéria, tedy 30 nebo 40%

A druhé kritérium – Zpracování předmětu zakázky?

Předmětem druhého kritéria by měl být popis, jak bude dodavatel plnit předmět plnění. Každá firma pracuje a komunikuje jiným způsobem a zadavatel by měl dopředu mít možnost poznat přístup jednotlivých soutěžících a zvolit si ten, který mu bude nejlépe vyhovovat.

Doporučuji, nechte si od soutěžících zpracovat „slohové cvičení“ jak budou k realizaci přistupovat, jak s Vámi budou komunikovat, na co dávají důraz apod. Z takového textu pak máte možnost logicky odvodit, jakou úroveň budou mít jejich další písemné dokumenty, zda hovoří jazykem, kterému čtenář – laik (tedy i členové výběrové komise) porozumí. Zda Vám vyhovuje jimi navržený způsob komunikace. Zda hodnoty, které firma vyznává, se slučují s těmi Vašimi atd. Uvidíte předem, jak pečlivě kdo přistoupí ke zpracování takového dokumentu, jak o tom bude dopředu přemýšlet, co pro něho bude důležité a kdo to naopak „ošulí“ a přistoupí k nabídce jen formálně. Aby měl text vypovídající hodnotu, ale nebyl zase příliš náročným pro členy výběrové komise, měl by být v rozsahu 5-10 stran. Uvidíte sami, zda to pro Vás bude zajímavé čtení a vtáhne Vás rovnou do projektu anebo zda to bude jen nutná formalita – tak pak budou vypadat i výsledky činnosti vybraného uchazeče.

Když předem nastavíte hodnotící škálu kritérií, zvládne takové ohodnocení udělat kterýkoliv člen výběrové komise i když s bezpečností neměl dosud velké zkušenosti – a o to přeci jde, všichni musí pochopit o čem dotovaný projekt je a proč je to pro Vás všechny dobré.

Účastník by měl předložit detailní popis návrhu celého plnění předmětu výběrového řízení.

Doporučuji hodnotit podle těchto 5 dílčích kritérií:

1) Jak detailně propracovaný, srozumitelný, komplexní a jednoznačný popis aktivit uchazeč předloží. Zhodnocení porozumění kontextu zadání předmětu zakázky.

2) Jaké uvede uchazeč konkrétní podoby získávání informací i zpracování výstupů z jednotlivých aktivit, jejich strukturu, přínos apod.

3) Logická struktura navrhovaného postupu plnění, která zajistí, že veškeré aktivity povedou k úspěšnému naplnění předmětu zakázky.

4) Odbornost navrženého postupu, využití metodických dokumentů, šíře navrhovaných řešení a popis jednotlivých kroků realizace. Prokázaná orientace v dané problematice OMC.

5) Provázanost a logická návaznost jednotlivých činností, jejich splnitelnost v daném časovém limitu, a to s ohledem na chod a současné problémy daných institucí

Jako nejlepší by měla být vyhodnocena taková nabídka, která nejlépe vyhoví výše uvedeným kritériím. Taková nabídka by měla být jasná, srozumitelná, nejdetailněji zpracovaná, s jasně definovanými výstupy, způsoby komunikace a spolupráce, popisem jednotlivých aktivit. Členové hodnotící komise si z nabídky udělají jasný přehled o způsobu spolupráce, významu projektu a jeho dílčích aktivit. Hodnotící komise by měla být složena nejlépe z odborníků na danou problematiku, ale především také se zástupci těch úseků, které budou služby čerpat (třeba ti, co budou spolupracovat při organizaci školení a nácviků).

Hodnotitelům je k dispozici hodnotící tabulka, kde budou moci přidělit 1 – 100 bodů. Každá nabídka bude hodnotitelem hodnocena z 5 výše uvedených kritérií a on jí pak přidělí počet příslušný počet bodů.

POPIS HODNOCENÍ	POČET BODŮ
Profesionální úroveň zpracování nabídky. Jasný a přehledný popis aktivit. Dostatečně podrobný a odborný popis výstupů. Porozumění problematice i požadavkům zadavatele. Vyhovující způsob komunikace se zadavatelem. Vhodně navržené, logické a proveditelné postupy. Popsána provázanost a návaznost tvorby dokumentace, školení a nácviků. Zahrnutý je i popis využití relevantních metodických dokumentů. Vhodně popsán je i způsob spolupráce s PČR, případně dalšími složkami IZS. Popsány možnosti, jak navázat a využít předchozí výstupy z loňských projektů.	81 – 100 bodů
Vyhovující, ale detailně méně propracovaná úroveň zpracování nabídky. Vcelku vyhovující popis aktivit. Obsahuje méně propracovaný popis výstupů. Spíše rutinní prokázání porozumění problematice i požadavkům zadavatele. Navržen způsob komunikace se zadavatelem. Postupy jsou navržené, ale nelze posoudit jejich vhodnost a proveditelnost. Jen formálně popsána návaznost tvorby dokumentace, školení a nácviků. Relevantních metodické dokumenty jsou zmíněny jen okrajově. Způsob spolupráce s PČR, případně dalšími složkami IZS je popsán jen obecně, bez detailů. Nepopsány možnosti, jak navázat a využít předchozí výstupy z loňských projektů.	61 – 80 bodů
Nabídka je vyhovující, ale s výhradami. Popis aktivit je vágní, nekonkrétní, nedostatečný, nespecifický. Výstupy jsou popsány jen velmi obecně, vágně. Ne zcela jednoznačné prokázání porozumění problematice i požadavkům zadavatele. Nenavržen nebo nedostatečně popsán způsob komunikace se zadavatelem. Postupy jsou navrženy jen velmi obrysově, nedostatečně, nelze zhodnotit jejich logickou návaznost a propracovanost. Nedostatečně prokázaná orientace v odborné problematice, včetně vydaných metodických dokumentů. Chybí popis spolupráce s PČR a IZS. Není popsána návaznost na předchozí projekty a jejich výstupy.	41 – 60 bodů
Nabídka vyhovuje jen s velkými výhradami. Navržený popis aktivit pravděpodobně povede ke splnění cíle projektu, ale popis je nepřesvědčivý, málo podrobný, místy ne zcela jasný. Popis výstupů je zpracován nekvalitně. Nabídka celkově vyznívá nejednoznačně, ne příliš přesvědčivě. Chybí popis spolupráce s PČR, návaznost na předchozí aktivity, není dostatečně prokázána orientace v odborné problematice a vydaných metodikách. Nabídka ne zcela reflektuje potřeby dané organizace.	21 – 40 bodů
Nabídka není vyhovující. Zpracovatel neporozuměl zadání, v problematice se dostatečně neorientuje. Nabídka je formální, stručná nebo nepřehledná, nejasná, nepropracovaná. Navrhované aktivity jednoznačně nevedou k naplnění cíle projektu. Chybí popis požadované dokumentace a výstupů, nejsou blíže popsány vzdělávací a výcvikové aktivity. Zcela chybí popis spolupráce s PČR i IZS, nejsou žádné odkazy na metodické dokumenty.	1 – 20 bodů

Hodnocená nabídka získá číselnou hodnotu tak, že součet bodů od každého člena komise této nabídky bude poměřen s nejvýhodnější nabídkou takto:

Bodová hodnota x váha kritéria (60 nebo 70%) = počet bodů podle 2. kritéria.

Nejlépe hodnocená bude nabídka s nejvyšším počtem získaných bodů. Tedy:

Hodnota nabídky = počet bodů, tedy součet bodů přidělených jednotlivými členy hodnotící komise.

A jak se tedy dopracujeme k celkovému vyhodnocení nabídek?

Jednoduše. Sečteme výsledné hodnoty u jednotlivých nabídek a sestavíme celkové pořadí.

Počet bodů dle 1. kritéria + Počet bodů podle 2. kritéria = celkový počet bodů přidělených té dané nabídce.

Ještě doporučuji zaokrouhlovat směrem nahoru a vždy na 2 desetinná místa. Někdy i to může hrát velkou roli.

Vyčerpávající odpovědi. Co byste dodala ještě na závěr?

Ještě bych doporučila vyvarovat se požadavku na doložení různých certifikací a akreditací – těmi vždy disponuje v republice jen pár firem. A proč? Protože je většinou nikdo nevyžaduje a slouží tak často jako pofiderní kritérium pro „cinknuté“ zakázky. Jiná situace nastane, až takové certifikace bude vyžadovat v ČR legislativa – třeba zákon o bezpečnostních činnostech, ale čekáme na něj už 30 let a určitě to ještě nějakou chvíli potrvá.

A závěrem bych ještě doporučila nedělit plnění dotačního projektu mezi více dodavatelů. Pokud si instituce něco dokáže zpracovat či zajistit vlastními silami, je to ok. Ale pokud rozdrobíte zakázku zvlášť na zpracování dokumentace, zvlášť na školení, zvlášť na výcviky a podobně ztrácíte návaznost a provázanost jednotlivých kroků na sebe a pak také více dodavatelů, více starostí.

Rozhovor poskytla Veronika Fáberová, nezávislá bezpečnostní expertka. 2020

V článku bylo částečně využito znění z některých zadávacích dokumentací vypsaných kraji (například Libereckým a Olomouckým)

Odborný článek – výběr dodavatele služeb OMC

Probrali jsme se z iluze. Nemyslím si, že budeme žít ve strachu, říká psychoterapeut

13. května 2020

Ekonomická a existenční nejistota patří k hlavním problémům, kterým nyní musíme... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ekonomická a existenční nejistota patří k hlavním problémům, kterým nyní musíme… | foto: Petr Kozlík, MAFRA

Jaký bude návrat do každodenního života poté, co přestanou platit ochranná protikoronavirová opatření? S tvrzením „co tě nezabije, to tě posílí“ lektor a psychoterapeut Tibor Brečka nesouhlasí. I náročná zkušenost ovšem může vést k pozitivním výsledkům.

Když vypukla koronavirová krize a značná část společnosti se ocitla v karanténě nebo nuceně začala pracovat z domova, zakusili lidé nejrůznější pocity. Od počáteční euforie, že nemusejí každý den chodit do práce, po frustraci z izolace. Do jaké fáze se dostáváme nyní? Psychoterapeut Tibor Brečka, zabývající se psychologií katastrof, situaci přirovnává k rekonvalescenci po nemoci. Důležité je nespěchat a neklást na sebe příliš velké nároky.

Lidovky.cz: Co bude při návratu do běžného života nejtěžší?
To je velmi individuální. Záleží na tom, jak situaci každý jednotlivec prožíval a jaké zažíval emoce. Pro někoho to nemusela být až tak velká změna, zatímco pro jiné zcela zásadní. Otázka také je, do jakého světa se vlastně budeme vracet a jak velký rozdíl oproti dřívějšku to bude. Obecně bych ale návrat přirovnal k hospitalizaci a rekonvalescenci. Onemocnění vás na nějakou dobu vyřadí z běžného života. Musíte počkat, až se tělo i psychika uzdraví, a vracíte se postupně. I nyní by to mělo být pozvolné. To znamená nesnažit se všechno změnit ze dne na den a nechtít po sobě víc, než na co v dané chvíli máme.

TIBOR BREČKA (* 1981)

Vystudoval psychosociální studia na Husitské teologické fakultě UK v Praze. Působí jako odborný asistent na katedře zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, v Ústavu humanitních studií Newton College Praha a je doktorandem 1. lékařské fakulty UK v Praze v oboru lékařské psychologie a psychopatologie. Je členem Asociace forenzních psychologů a České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP. Přes 10 let se zabývá forenzní psychologií, psychologií katastrof a krizovou komunikací.

Lidovky.cz: Proč někteří lidé zvládají mimořádné situace lépe než jiní?
To ovlivňuje celá řada faktorů. Obecně bychom se ale mohli odpíchnout od temperamentového ladění osobnosti, ať už vyjdeme ze starého antického modelu, který rozlišuje čtyři základní typy temperamentu – flegmatik, melancholik, cholerik a sangvinik –, nebo z jungiánského pojetí introverze a extroverze. A roli hraje nejen duševní, ale i fyzická složka.

Lidovky.cz: Během pandemie jsme procházeli různými fázemi vnímání situace. Jaká přijde po karanténě?
Paralelu k prožívání mimořádných situací můžeme najít v modelu Küblerové-Rossové. Na začátku je vždycky šok, překvapení, do jisté míry neschopnost racionálně uchopit, co se to vlastně děje. Poté dojde k určitému pochopení. Dostavují se emoce, ať už smutek, vztek, nebo nejistota. Postupně bychom se měli dobrat k adaptaci na situaci. Problém teď ale je, že nevíme, na co se máme adaptovat. Kdybych to měl přirovnat k adaptaci pacienta na těžké onemocnění, překvapivě má mnohem více informací o tom, co může očekávat a jak se mu změní život.

Lidovky.cz: Co můžeme očekávat?
Nevíme. Ani nevíme, jak dlouho to bude trvat. Nejsem ekonom, ale ekonomická otázka je jednou z nejzásadnějších. Když se na to podíváme z pohledu Maslowovy pyramidy potřeb, je pro nás důležité, aby naše základní potřeby byly saturovány. Jde o to, jestli se po krizi lidé budou moci vrátit do zaměstnání, znovu rozjet podnikání. Tato ekonomická a existenční nejistota jsou teď jedním z hlavních problémů, kterým musíme čelit. V poslední době, kdy jsme žili v blahobytu a kvalita života byla poměrně vysoká, jsme měli prostor zaměřit se i na existencionální problémy, jako je téma smrti nebo smyslu života. Najednou ale nezanedbatelné procento lidí nyní začne řešit otázky nikoli existencionální, ale existenční. A to má základní vliv na to, jaký ten návrat bude.

Lidovky.cz: Snáší člověk pocit nejistoty hůře, než kdyby situace sice nedopadla nejlépe, ale alespoň by věděl, na čem je?
Myslím si, a vycházím i ze zkušenosti svých pacientů, že vědět negativní informaci je lepší než nejistota. Když nevíme, co se stane, můžeme se sice utěšovat možnou pozitivní alternativou, ale většina z nás by asi chtěla vědět, co se stane. Člověk potřebuje určitou míru tvrdých dat, aby si mohl budovat svůj pocit jistoty. Naše predikce budoucnosti je ale hodně limitovaná a jenom nám to ukazuje, jak je celý náš život do značné míry nejistý.

Lidovky.cz: Bude velký šok po tak dlouhé pauze zase chodit každý den do práce a zvyknout si na běžný, každodenní život?
Nijak zvlášť problematické to nebude a v řádu dnů či týdnů se do toho zase dostaneme. Je ale zajímavé se podívat, jak se změní způsob práce. Některé firmy si nyní uvědomily, že práce z domova může být funkční a mít i pozitivní ekonomický dopad. Jistě to nejde u všech profesí, ale pokud home office zaměstnanci vyhovuje, může být výhodný pro obě strany. Také jsme zjistili, kolik se dá ušetřit času – není třeba se kvůli všemu scházet, může stačit jen e-mail a cesta na schůzku někdy trvá mnohem déle než samotný mítink. Naučili jsme se, že spousta věcí se dá dělat moderně a online. Samozřejmě to ale nejde vztáhnout na všechno.

Lidovky.cz: Spousta lidí postrádala sociální kontakt. Změní se nějak náš pohled na vztahy?
Předtím nám nedocházela důležitost klasické, „pregooglovské“ mezilidské interakce. Nyní jsme si mohli uvědomit, co nám na té běžné rovině chybí a zároveň s kým nám kontakt naopak nechybí vůbec.

Lidovky.cz: Žili jsme v uspěchané době, pandemie nás ale přinutila se zastavit. Utrhneme se nyní opět ze řetězu, nebo si z této zkušenosti něco vezmeme?
Možná stojí za zamyšlení, jestli to tempo, ve kterém jsme fungovali, bylo nutné. Jestli jsme takhle opravdu museli žít, anebo to byl jen vyfabulovaný tlak na výkon.

Lidovky.cz: O současné krizi se mluví jako o příležitosti dát si svůj život do pořádku. Vyjdeme z ní jako ,,lepší“ lidé?
Nezastávám názor, že z krize musíme vyjít lepší. Nedávno jsem četl článek, kde současnou situaci přirovnali k cestování s dětmi. Když člověk cestuje sám, má spoustu plánů, co všechno by chtěl vidět, a je to pro něho velmi obohacující. S dětmi ale máte jediný cíl: dorazit všichni a zdraví. Myslím, že teď mnohem častěji cestujeme s dětmi a pro mnoho lidí tato situace není jen příležitost, ale naopak velká zátěž. Důležité je ji přežít a nemít na sebe velké nároky. Pocit, že během karantény se musíme stihnout naučit finsky, napsat knihu nebo založit nový byznys, je trochu přehnaný. Každá krize ale má i svůj růstový potenciál. Když k ní rozumně přistoupíme, můžeme z ní něco vytěžit. Můžeme tento čas využít k nějaké osobní inventuře, vyjasnit si, co vlastně v životě chceme a potřebujeme. Třeba zjistíme, že jsme už dlouho ve vztahu, ve kterém vlastně vůbec nechceme být, jen jsme v tom hektickém každodenním životě neměli čas se nad tím zamyslet. Krize může mít katarzní efekt a i bolestivé zkušenosti mohou vést k pozitivním výsledkům.

Lidovky.cz: Během pandemie se projevila i solidarita mezi lidmi. Celý národ šil roušky, lidé si pomáhali… Dokáže tato zkušenost sjednotit společnost?
Dovedu si představit, že se může pozitivně odrazit na komunitním životě. Lidé, kteří dřív kolem sebe chodili bez povšimnutí, se začnou více zajímat o druhého člověka. Probíhaly akce dobrovolníků, kteří pomáhali lidem, již se cítili osamělí, nebo seniorům zašli nakoupit nebo vyvenčit psa. Pokud jsme někomu reálně pomohli nebo nám samým byla poskytnuta pomoc, může dojít k nějaké změně. Důležitá je osobní zkušenost. Když to sledujeme jen zprostředkovaně, skrze média, nemá to tak velký dopad. Vidíme to na různých mimořádných událostech. Nejdříve zajímají celý svět, pak zájem opadá a nakonec to řeší už jen ti, jichž se to osobně týká. Myslím, že kvůli koronaviru ke sjednocení naší společnosti, která je obecně rozdělená, nedojde.

Lidovky.cz: Jak se změní náš vztah ke světu? Uzavřeme se jako národ víc do sebe?
Záleží, jakým způsobem celkově nazíráme na svět. U lidí, kteří ještě před krizí byli například zastánci Evropské unie, bude přetrvávat tendence ke globálnímu uchopení problému. Současný svět je ale postaven na vzájemné spolupráci a ve 21. století už ani není možné uzavřít se ve své zemi. Už jen z ekonomického hlediska je to nesmysl. Musíme si uvědomit, že čelíme globální krizi, a dává smysl řešit globální krize na lokální úrovni? Nad tím bychom se měli zamyslet.

Lidovky.cz: Až, pokud vůbec, se život vrátí k normálu, jak rychle může společnost zapomenout, že tu nějaká koronavirová pandemie byla?
Délka paměťové stopy souvisí s intenzitou emoce, která krizi doprovázela. Pokud nám koronavirová krize nezpůsobila větší škody, nepřišli jsme o milovanou osobu, ekonomické následky nás neuvrhly do nezaměstnanosti, můžeme zapomenout poměrně rychle. Pokud nás daná situace silně zasáhla, budeme si to pamatovat déle.

Lidovky.cz: Budeme nadále žít ve strachu?
Nemyslím si. Záleží ale na tom, jak téma bude nadále medializováno. Ať se nám to líbí, nebo ne, média na nás mají velký vliv. Pokud je riziko neustále komunikováno, máme tendenci vnímat ho silněji. Pokud se způsob komunikace dlouhodobě nemění, začneme ho vytěsňovat, to se ale v koronavirové krizi nedělo, protože situace se pořád proměňovala. Také záleží, jak si člověk informace interpretuje. Názorným příkladem byl například pojem ,,promořování populace“. Jde o odborný, korektní termín. Jakmile ho ale začneme používat mimo odbornou obec směrem k širší veřejnosti, nemusí být pochopen ve svém pravém významu. Slovo „promořování“ může v člověku vyvolat strach a negativní pocity.

Lidovky.cz: Měla by v nás po této zkušenosti zůstat určitá zdravá dávka strachu?
Pokud je strach zdravý, je namístě, protože nás chrání. Hrozně bych si přál, když už nic víc, abychom si z této situace vzali alespoň to, že si máme mýt ruce. A také k sobě byli ohleduplnější. Kolik lidí například jezdí MHD nebo chodí do práce, když mají chřipku? Byl bych rád, kdybychom si to, co jsme se naučili během koronaviru, zapamatovali i pro další krize.

Lidovky.cz: Jaký dopad na lidi může mít všechen ten strach a stres, které během krize zažívali?
Pokud je strach nebo izolace intenzivní, dopady jsou poměrně závažné. Člověk obecně není samotář, ale stvoření, které má žít v nějakém společenství. Když jsme teď byli uvrženi do izolace, mohl to pro nás být impulz si uvědomit, jak jsou pro nás mezilidské vztahy důležité. Někdy mám pocit, že žijeme v jakési iluzi, že nikoho k životu nepotřebujeme. Když všechno funguje, může nám tato iluze připadat pravdivá. Zapomínáme, kolik lidí má podíl na tom, že je můj život takový, jaký je. Už třeba jen dovoz nákupu. Kolik lidí, od zemědělce až po kurýra, stojí za tím, že se nám přede dveřmi objeví košík? Nic se neděje samo.

Lidovky.cz: Platí o koronavirové krizi, že co nás nezabije, to nás posílí?
Není to tak docela pravda. Některé události nás sice nezabijí, ale rozhodně z nich nevyjdeme posílení. Spíš bych asi odpověděl jako psycholožka Daniela Vodáčková, která říká, že krize je růstová záležitost a je normalitou života. Celý náš život je z určitého úhlu pohledu takový sled menších či větších krizí a do jisté míry nás posouvají. Můžeme díky nim pochopit, co je pro nás opravdu důležité. Americký psycholog Irvin Yalom hodně pracoval s onkologickými pacienty a někteří byli schopní říct, že rakovina je to nejlepší, co je v životě potkalo. Díky ní si uvědomili, že do té doby jen přežívali, a až nemoc je naučila, co to znamená, opravdu žít. K takové hloubce je ale velmi obtížné dojít.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/lide/probrali-jsme-se-z-iluze-nemyslim-si-ze-budeme-zit-ve-strachu-rika-psychoterapeut.A200511_103920_lide_ape

ČSN 73 4400 k ochraně škol a školských zařízení má ambice stát se evropskou normou

27. dubna 2020

Česká státní norma na jejímž vzniku se podílela i Asociace bezpečná škola se nyní projednává na evropské úrovni.

Prezident asociace Ing. Libor Sladký k tomu řekl: „Je pro nás opravdu velkou ctí, že můžeme ostatním zemím nabídnout zkušenosti, které jsme za několik let naší činnosti nasbírali. I když se bezpečnostní situace v Evropě stát od státu liší, základní principy pro zajištění bezpečnosti škol a školských zařízení lze uplatnit prakticky ve všech zemích EU. Spolupráce s odborníky z ostatních členských států je zároveň přínosem i pro Českou republiku, protože do výsledné metodiky můžeme zahrnout zkušenosti ze zemí, kde je míra rizika vzniku mimořádných událostí, jako je například ozbrojený útočník ve škole, podstatně vyšší než v naší zemi. Odborníci z těchto zemích mohou mít užitečné postřehy z reálných událostí, ke kterým v těchto zemích došlo. Těšíme se, že spolupráce v rámci CEN nás posune správným směrem. Zároveň jsme hrdí na to, že se vedení pracovní skupiny ujímají naši odborníci a využívá se naše metodika.“

Výsledky hlasování o aktivaci projektu CEN/TS 14383-6 nás posunuly do další fáze standardizace. Potřebné většiny pro aktivaci na úrovni TC 325 bylo dosaženo – 6 zemí souhlasilo, 2 země nesouhlasily. Dále jsme obdrželi 6 komentářů z Norska a Dánska, které máme řešit diskusí v rámci WG 3.

Velký díl práce při prosazování normy na evropské úrovni má mimo jiné convenorka WG-3 Veronika Fáberová. Paní Fáberová je aktivní členkou Asociace bezpečná škola a bezpečnostní specialista s letitými zkušenostmi.

Spolupráce na přípravě norem prevence kriminality při výstavbě budov je i jednou z priorit odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra, což potvrzuje i poděkování ředitele odboru prevence kriminality JUDr. Michala Barboříka.

Za Asociaci bezpečná škola děkujeme celému týmu Prevence kriminality Ministerstva vnitra, jmenovitě předsedovi TNK č. 148 pod jehož vedením norma vznikala, panu JUDr. Tomáši Koníčkovi.

Více o celém procesu a situaci normy v evropském kontextu zde:

https://www.mvcr.cz/clanek/prvni-velky-krok-ke-schvaleni-evropske-verze-ceske-technicke-normy-csn-73-4400-prevence-kriminality-rizeni-bezpecnosti-pri-planovani-realizaci-a-uzivani-skol-a-skolskych-zarizeni.aspx

Zdroj: https://www.asociacebezpecnaskola.cz/2020/04/27/csn-73-4400-k-ochrane-skol-a-skolskych-zarizeni-ma-ambice-stat-se-evropskou-normou/

První velký krok ke schválení evropské verze české technické normy ČSN 73 4400 „Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení“

20. dubna 2020

Evropský normalizační výbor (CEN) připravuje ve spolupráci s pracovní skupinou ÚNMZ evropskou verzi české technické normy ČSN 73 4400 Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení. Česká republika je v otázce metodiky prevence kriminality o krok napřed před ostatními členskými státy EU. Do velké míry je to díky praktickým zkušenostem z bezpečnostních auditů škol a školských zařízení v České republice, které se provádějí na základě metodiky Ministerstva vnitra a Asociace bezpečná škola, z. s. Prezident asociace Ing. Libor Sladký k tomu řekl: „Je pro nás opravdu velkou ctí, že můžeme ostatním zemím nabídnout zkušenosti, které jsme za těch několik let naší činnosti nasbírali. I když se bezpečnostní situace v Evropě stát od státu liší, základní principy pro zajištění bezpečnosti škol a školských zařízení lze uplatnit prakticky ve všech zemích EU. Spolupráce s odborníky z ostatních členských států je zároveň přínosem i pro Českou republiku, protože do výsledné metodiky můžeme zahrnout zkušenosti ze zemí, kde je míra rizika vzniku mimořádných událostí, jako je například ozbrojený útočník ve škole, podstatně vyšší než v naší zemi. Odborníci z těchto zemích mohou mít užitečné postřehy z reálných událostí, ke kterým v těchto zemích došlo. Těšíme se, že spolupráce v rámci CEN nás posune správným směrem. Zároveň jsme hrdí na to, že se vedení pracovní skupiny ujímají naši odborníci a využívá se naše metodika.“

Nakonec vznikne evropský návrh technické normy, která musí být potvrzena závěrečným hlasováním všech členských států CEN.

„Z praxe víme, že přesto, že jsou bezpečnostní rizika v Evropě stejná, pokud jde o bezpečnost žáků ve školách, přístup jednotlivých zemí je k této problematice velmi rozdílný – je to hodně spojeno s místní kulturou, společenskými zvyklostmi a způsobem místního života. Nebýt praktických zkušeností z bezpečnostních auditů v ČR, se kterými se poslední roky na mezinárodním fóru chlubíme, bylo by velmi těžké přesvědčit i těch 6 zemí, které pro dokument hlasovaly“, říká convenorka WG-3 Veronika Fáberová „Potýkáme se i s problémem, že v naší technické komisi jsou některé země zastoupeny odborníky na zcela jinou problematiku, kteří nemají o situaci a potřebách v oblasti ochrany měkkých cílů ve svých zemích ani ponětí, proto jsou z našeho přístupu poněkud zaskočeni a nedokáží dát za svou zemi jasné stanovisko nebo připomínky. Ale tak už to v mezinárodní normalizaci chodí, je třeba nalézt konsensus všech zmocněnců normalizačních úřadů členských zemí. Tam, kde se v naší komisi setkáváme s bezpečnostními odborníky, není ve spolupráci problém“ poznamenává Veronika Fáberová. „Mnohde ale máme zástupce, byť často zvučných názvů různých evropských institucí, kteří jsou ovšem nevýkonnými úředníky nebo teoretiky, tam pochopitelně my praktici narážíme. Mou snahou do budoucna je zapojit do práce několik dalších odborníků z bezpečnostní oblasti, nyní jsme v menšině oproti zástupcům z oblasti všeobecné normotvorby nebo teorie stavebnictví.“

„Za odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra bych chtěl poděkovat i zástupcům ÚNMZ a ČAS a jejich odborníkům, kteří společně s námi jak přípravě a aplikaci české normy ČSN 73 4400, tak i její celoevropské verzi věnovali hodně úsilí. Je to velký úspěch, byť zatím dílčí, a velký příspěvek České republiky v oblasti prevence kriminality v celoevropském měřítku. A pevně věřím, že to bude odrazový můstek k dalším (již připravovaným) přínosným aktivitám CEN/TC 325 pod vedením ČR k bezpečnosti a prevenci kriminality v Evropě.“